Doba předhusická
Jak vysvítá z již zmíněných údajů, první historická zmínka o městě (nikoli o kostele) je z roku 1325. Je ovšem pravděpodobné, že kostel zde stál již před rokem 1325, historicky to ovšem potvrzené není. Byl gotický a stál na místě současného barokního chrámu. Někteří badatelé se domnívají, že jeho pozůstatky se nám dochovaly v základech dnešní věže. Nejstaršími známými dokumenty o heřmanoměstecké farnosti a kostelu sv. Bartoloměje je korespondence mezi pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic spolu s kněžími kapituly pražského kostela a papežem Klementem VI. z let 1349-1351. Tato korespondence se týkala souhlasu papeže s převodem vyjmenovaných klášterů a kostelů ze čtyř východočeských děkanátů do působnosti nově zřízené diecéze litomyšlské. V žádné z listin není ovšem uvedeno zasvěcení kostela. V těchto listinách je kromě Heřmanova Městce uvedena i řada kostelů v okolních vesnicích (Kostelec, Morašice, Stojice…) patřících k chrudimskému děkanátu. Tato zmíněná příslušnost k chrudimskému vikariátu (dříve se dnešní vikariáty označovaly jako děkanáty – na Moravě je tomu tak doposud) přetrvala dodnes. Ve 14. století se v Heřmanově Městci připomínají některá jména kněží. V roce 1372 Ojíř, roku 1379 kněz Hertvík, roku 1393 jistý Jiřík, syn Václavův a v roce 1394 kněz Olmaš.
Evangelické kořeny 15. a 16. století
Do roku 1420 vyznávala většina obyvatel víru katolickou a pokud se někdo hlásil k myšlenkám Johna Viklefa nebo Jana Husa šlo spíše o výjimky. O rok později donutili husité tehdejšího majitele panství Jana Městeckého z Opočna, aby přijal čtyři pražské artikuly. Obyvatelstvo, do té doby katolické, kopírovalo vyznání majitelů panství a začalo vyznávat »katolictví podobojí«. Toto utrakvistické vyznání přetrvalo ve městě až do roku 1621. Katolické duchovenstvo bylo z kraje vyhnáno a povoláni kněží utrakvističtí. Protože jich nebylo tolik, aby obsadili všechny fary v okolí, byl v Heřmanově Městci zřízen kněz řádný a okolní podřízené kostely spravoval jako filiální. Městečtí kněží podobojí podléhali pražské »Dolní konsistoři«. Jednotliví majitelé panství potvrzovali heřmanoměsteckým získaná privilegia, mezi kterými bylo i svobodné vyznávání evangelické víry.
Změny v souvislosti s třicetiletým konfliktem
Roku 1611 se ujal heřmanoměsteckého panství pan Ladislav Berka z Dubé. Jako horlivý katolík se stavěl proti místnímu utrakvistickému vyznání. Za něj se opět někteří obyvatelé stávají členy »římské« církve. Ve větší míře tomu bylo hlavně za jeho syna Jana Jetřicha Berky z Dubé. Roku 1621 byla císařským nařízením zrušena dolní utrakvistická konsistoř. Proto po tomto rozhodnutí z Heřmanova Městce odešli utrakvističtí kněží. Poslední Jan Mystotok Kozelský odešel po zřízení reformační komise. V době třicetiletého konfliktu nepůsobil v Heřmanově Městci stálý kněz a o duchovní správu se v té době starali misionáři (převážně řeholníci), kteří konali bohoslužby i v okolních opuštěných farnostech a kostelech. Až roku 1640 jmenoval pražský arcibiskup kardinál Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu na žádost hejtmana městeckého panství Václava Drachovského z Drachova stálého duchovního správce v Heřmanově Městci. Ustanoven jím byl Jan František Šnurchovský z řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Toho brzo vystřídal Bernard Janeček a toho roku 1647 františkánský mnich Jan Baptista Janovský. Během vojenských tažení došlo také k poboření kostela sv. Bartoloměje, a proto ho nechal roku již roku 1630 Jan Jetřich Berka z Dubé renesančně opravit. br> Po zániku litomyšlského biskupství během husitských válek spadala heřmanoměstecká farnost opět pod pražskou arcidiecézi. Roku 1664 bylo zřízeno biskupství v Hradci Králové, ovšem chrudimský vikariát a s ním i heřmanoměstecká farnost se staly součástí nové diecéze až od roku 1783.
Konsolidace poměrů za hrabat Šporků koncem 17. a v 18. století
Roku 1661, kdy pozorujeme ještě živé a patrné důsledky třicetiletého konfliktu, koupili panství Šporkové. Ti se zachovali k městu velice štědře. Za Jana Josefa hraběte Šporka v první polovině 18. století byly do všech kostelů na panství pořízeny a vysvěceny zvony. Nechal postavit kapli sv. Kříže (směrem na Chrudim) a opatřil městu sochy sv. Václava, sv. Vavřince a sv. Antonína Paduánského. Díky této činnosti rostla barokní zbožnost známá v našich zemích i na zdejším panství. Roku 1730 udílel v Heřmanově Městci světící biskup pražský Jan Rudolf Špork (bratr Jana Josefa), který vyrostl na zámku v Heřmanově Městci, svátost biřmování. Během tří dnů přijal tuto svátost v kostele sv. Bartoloměje a v zámecké kapli pozoruhodný počet 3 325 osob. V 18. století trpělo město častými požáry, během kterých byl několikrát zasažen i kostel. Při největším z nich roku 1740 shořela celá věž (5 zvonů se roztavilo) a prolomila se střecha kostela. Starý hrabě pomýšlel na stavbu nového kostela, ale nedočkal se ho, protože roku 1749 zemřel. Základní kámen ke stavbě nového chrámu sv. Bartoloměje položil roku 1756 jeho syn Jan Václav hrabě Špork. Barokní chrám byl dokončen o pět let později v pozdně barokním slohu inspirovaném vídeňským baroekm. Stavitelem byl místní mistr František Tomáš Jedlička. Mezi umělci pracujícím na výzdobě interiéru jmenujme zvláště autora stropních fresek Františka Xavera Palka. Při přestavbě zámku zaznamenáváme také úpravu zámecké kaple sv. Tří králů (dnes sv. Rudolfa).
Přínos knížat Kinských v 19. století
V roce 1828 koupili heřmanoměstecké panství knížata Kinští, kteří pokračovali v dobročinnosti předcházejících majitelů, zvláště Šporků. Zřídili např. opatrovnu pro děti od tří do šesti let. V roce 1860 byla vystavěna nová budova opatrovny, známá též jako »klášter«. Spravovaly ji od tohoto roku čtyři povolané řádové sestry Kongregace školských sester De Notre Dame. V roce 1895 byla vysvěcena »Mariánská nemocnice«, kde jako ošetřovatelky sloužily sestry Kongregace šedých sester III. řádu sv. Franiška. Až do roku 1918 poskytovala veškerou péči zdarma a to pro všechny občany. Díky nově vzniklým farnostem ve Vápenném Podole a Morašicích se zmenšila heřmanoměstecká farnost na kostel sv. Bartoloměje, hřbitovní kostel Zvěstování Panny Marie, osady Kostelec s kostelem sv. Petra a Pavla, Rozhovice s kostelem sv. Petra a několik dalších osad. V roce 1880 žilo v této farnosti 4 153 katolíků, 20 osob helvetského vyznání, augšpurského 6 osob, anglikánského 3 osoby a bez vyznání 3 osoby. Dále 434 židů, kteří měli vlastní synagogu. Občané reformovaných vyznání patřili k chrudimskému sboru.