Od přelomu století ke vzniku samostatné republiky
Již v roce 1897 došlo ve městě z podnětu některých farníků a s podporou místního děkana Františka Krause k založení »Vzdělávacího křesťansko-sociálního spolku«. Dle stanov patřilo k hlavním cílům spolku vzdělávání občanů na katolických základech a podpora chudých a sociálně slabých vrstev. Dne 19. srpna 1900 došlo k slavnostnímu svěcení praporu tohoto spolku. S dovolením císaře Františka Josefa I. mohl být na praporu vyšit lev v červeném poli. V únoru 1902 proběhla ve zdejší farnosti s velkým úspěchem a nadšením první tzv. »lidová misie« vedená jezuity z Prahy a Hradce Králové. Během týdne se konala kázání a cvičení pro různé skupiny občanů (školní děti, mládence…). Ve stejném roce byla zdejší fara povýšena na děkanství. Roku 1912 zavítal do farnosti na generální visitaci královéhradecký biskup Josef Doubrava. Během tradičního slavnostního přivítání starostou města, ředitelem panství a zástupem občanů došlo také k pozoruhodnému slavnostnímu přivítání katolického biskupa rabínem Dr. Isakem Folkmannem jménem zdejší židovské obce. V roce 1914 vypukla první světová válka. Již během následujícího roku přišlo nařízení k vypracování katastru všech zvonů, které jsou majetkem kostelů, a seznamu a popisu varhan (kovové rejstříky a píšťaly). Všechny 4 zvony z heřmanoměsteckého kostela byly označeny jako postradatelné pro kostel a nepostradatelné pro vojenský arsenál. K sejmutí zvonů došlo až v únoru 1917. Teprve v červnu 1923 byly pořízeny a požehnány nové zvony, které podobně jako předcházející »nalezly zkázu« během druhé světové války.

Prvorepubliková léta a následující nacistická okupace
V roce 1920 vznikla nová Církev československá. Zprávy o založení CČS v Praze docházely i do Heřmanova Městce. Klíčovou roli sehrála postava zdejšího oblébeného katechety Karla Jelínka, který byl členem »Klubu reformního duchovenstva«, sloužil bohoslužby v kapli zdejší »Mariánské nemocnice« již od roku 1919 v českém jazyce. První bohoslužby CČS vykonal katecheta Karel Jelínek v neděli 27. února 1921. V roce 1930 byla potom slavnostně otevřena nová budova Husova sboru. K nové církvi se přihlásil nezanedbatelný počet cca 1.500 obyvatel. Jednou z reakcí na vznik nové církve mezi katolíky bylo i účinně bránit a hájit svoji víru a náboženství. I proto zaznamenáváme v listopadu 1921 ve městě založení »Sdružení katolických rodičů« a roku 1923 zřízení »Rady katolíků« pro heřmanoměsteckou farnost. Mezi její úkoly patřila péče o kostel a jeho potřeby, pořádání sbírek na různé účely (také např. žádost o umoření dluhu za zvony) a vůbec reprezentace farnosti. V této době je třeba také zmínit kulturní a vzdělávací aktivity vycházející z okruhu »Vzdělávacího křesťansko-sociálního spolku«. Podobně je zde zachována tradice kvalitní chrámové hudby. Mnozí ředitelé zdejšího kůru byli též vynikající hudebníci a skladatelé (Q. Havlasa, J. Plavec či K. Žídek).

Doba komunistické totality
V padesátých letech se ani Heřmanovu Městci nevyhnuly smutně proslulé politické procesy. Ve dnech 19. – 21. června 1952 se konalo v místní sokolovně »hlavní veřejné přelíčení« se sedmnácti občany obviněnými z »protistátní činnosti« a považovanými za špióny a rozvratníky. Mezi odsouzenými byl i zdejší děkan František Kolář zatčený 31. ledna 1952. Rozsudek za neoznámení trestné činnosti zněl odnětí svobody na 2 roky nepodmíněně. Po propuštění byl ovšem znovu zatčen a odsouzen vojenským soudem na 11 let. F. Kolář působil v Heřmanově Městci od roku 1942 společně s kaplanem Miroslavem Cölbou, který byl ve stejném procesu odsouzen za velezradu na 11 let. V srpnu 1952 nastoupil jako administrátor farnosti František Karel. I třetímu duchovnímu správci v padesátých letech v Heřmanově Městci Františku Karlovi se »dostalo« odsouzení za »protistátní činnost«. Stalo se tak 3. prosince 1959 pro trestný čin maření dozoru nad církvemi a trest zněl: odnětí svobody na 9 měsíců nepodmíněně a zákaz duchovenské činnosti na 5 let. Důvodem bylo, že dovolil knězi J. Škapíkovi, působícímu na vojenské službě v nedalekém Kostelci u Heřmanova Městce, sloužit bohoslužbu, aniž požádal o souhlas církevního tajemníka Okresního národního výboru. K 1. srpnu 1960 následovalo ustanovení nového administrátora Václava Jakubce, který působil v Heřmanově Městci až do své smrti 5. ledna 2004. Od 1. března 1990 byl jmenován vikářem chrudimského vikariátu a o pět let později kanovníkem královéhradecké kapituly. V prosinci 1965 byl slavnostně zakončen II. vatikánský koncil, který přinesl mimo jiné i liturgickou reformu. I ve farním kostele sv. Bartoloměje proběhla úprava liturgického prostoru z podnětu a podle návrhu administrátora Václava Jakubce již v roce 1965 jako v jedné z prvních farností v diecézi. Od šedesátých let potom docházelo díky příkladnému přístupu zdejších duchovních správců (zvláště Václava Jakubce) k ekumenickému sbližování jednotlivých církví v Heřmanově Městci.

Po roce 89
V letech 2004 – 2009 byl administrátorem farnosti P. Hroznata Pavel Adamec O.Praem., bývalý převor želivského kláštera. Během jeho působení došlo k významným stavebním úpravám farní budovy a hlavně celkovému oživení života farního společenství.